Základní umělecká škola Oskara Nedbala Tábor

„Roku 1911 zajel do Tábora na prohlídku hudebních učilišť c.k. inspektor hudby pan Josef Klička, profesor hudební konservatoře pražské, a velice se podivil, že v Táboře, městě tak pronikavého jména hudebního, není dosud školy hudební, a projevil důvěru, že zde by jistě zdárně prospívala a že by i hmotné prostředky za přispění státu, země, obce, okresu a peněžních ústavů bylo možno nalézt…“ (Zápis z rukopisné kroniky školy, nedat.)

První, neúspěšné, pokusy vzbudit zájem veřejnosti o existenci hudební školy se v Táboře objevili už v roce 1904 na koncertu Hudebního spolku táborského řízeného Františkem Bolechem (dnešní TSO Bolech). Ráznější krok k založení školy ale podal až list Městské radě z 22. 6. 1911, pod kterým jsou podepsáni František Bolech (sbormistr a dirigent Hudebního spolku v letech 1896-1921, člen jeho výboru v l. 1879 – 1924), Karel Hoffer (místopředseda Hudebního spolku v l. 1908 – 1910 a jeho předseda v l. 1911 – 1919), Bedřich Guttmann (pokladník Hudebního spolku v l. 1888 – 1913), Josef Tutter (starosta Hlaholu v l. 1902 – 1919), Josef Vycpálek (člen Hudebního spolku a starosta Hlaholu v l. 1895 – 1902), Jindřich Prášek (člen Hudebního spolku a jeho budoucí jednatel v l. 1913 – 1919, místopředseda v l. 1920 – 1923 a předseda v l. 1924 – 1926), Karel Kostlivý (profesor gymnázia, člen obou spolků, který s orchestrem vystupoval jako zpěvák – sólista) a František Tetiva (jednatel Hudebního spolku v l. 1908 – 1912). Městská rada jej vzala na vědomí a ustanovila hned druhý den 23. 6. 1911 ‚Přípravný výbor pro založení školy‘ se starostou JUDr. Aloisem Kotrbelcem v čele.

Zřízení Hudební školy města Tábora bylo stanoveno na 15. září 1913.

Spolumajitel táborské sladovny Antonín Rudolf st. prodal městu v roce 1911 třípodlažní dům č.p. 62 v Mariánské ulici (dnes Martínka Húsky). Město ho po nezbytných úpravách nabídlo potřebám školy a bylo jí vyhrazeno druhé poschodí. Na zřizovací listině čteme:

1. „v městě našem zřizuje se od 15. září 1913 městská veřejná škola hudební;
2. potřebné místnosti pro ni poskytuje obec bezplatně v obecním domě č.p. 62 v Táboře;
3. na počáteční zařízení její povoluje částku 4.000 korun obecních prostředků;
4. na otop, světlo a posluhu povoluje se z týchž prostředků roční příspěvek 900 korun;
5. předložené stanovy se schvalují;
6. městské radě se ukládá, aby provedla vše, čeho je potřeba k úřednímu povolení školy, schválení stanov, vymožení subvencí a uvedení školy v život vůbec.“

(Rukopisná kronika školy, nestr.)

Ředitelem školy byl zvolen Vojtěch Bořivoj Aim (1886–1972). Absolvent pražské konzervatoře, kde vystudoval skladbu, hru na klavír a varhany. Na místě ředitele působil až do roku 1920, kdy mu bylo nabídnuto místo státního inspektora hudebních škol, a proto odešel do Prahy.

„Po dokončení prvního oficiálního zápisu bylo přihlášeno za žáky asi 50 adeptů, a tak pro první začátky byli se mnou v učitelském sboru učitelka klavíru Božena Křížková a učitelka houslí Ludmila Špindlerová. A hned první rok škola utěšeně, ba přímo překvapivě rostla. Druhým rokem zabírali jsme již celou budovu, rozšířili učitelský sbor i učební plán, zvýšili počet žákovských večerů, které byly vždy posluchačstvem nabity, ať již byly pořádány v sále školy, v městském divadle, či ve velkém sále Střelnice.“ (V. B. Aim – z předmluvy k ročence k 50. výročí školy, 1963)

Počet původně přihlášených 50 žáků se vzápětí výrazně navýšil. V roce 1913-1914 měla škola 149 žáků (z toho 73 studium klavíru) a do roku 1919-1920 se rozrostl počet žáků na 485 (163 žáků klavíru, 95 žáků houslové hry, 116 navštěvovalo tzv. intonaci – dnešní terminologií řečeno: kolektivní hudební nauku). Po deseti letech v roce 1923 navštěvuje školu 449 žáků (627 žáků dle předmětů). V těchto letech zde působili učitelé: Stanislav Dvořák, Gustav Feifer, Jaroslav Gruss, Marie Herbstová, Karel Holub, Božena Hornová, Karel Hršel, Juliana Jará, Jan Kopecký, Melanie Kopecká, Františka Kopřivová, Karel Korecký, Rudolf Kreibich, Božena Křížková, Marie Maděrová, Florentina Malá, Marie Márová, Bohuslava Šimková, Ludmila Špindlerová, Rudolf Špoutil, Marie Waldhäuslová, Anna Zochová. Na částečný úvazek pak Marie Adámková, Jan Běhounek, Jana Brodilová, Augustin Gause, Karel Kostlivý, Milada Krištůfková, František Mathy, Josef Pokorný, Greta Popprová, Jindřich Prášek, Alois Šimák, Jaroslav Vaníček, Karel Vodňanský, Jan Votýpka, Milan Zuna a Blanka Živnůstková.

Druhým ředitelem (1921-1930) byl absolvent konzervatoře a varhanické školy Gustav Feifer, hodností kapitán – kapelník posádkové hudby v Písku. Vyučuje „hře orchestrální“. V roce 1930, téměř okamžitě po úmrtí táborského rodáka, Oskara Nedbala si dává škola do svého názvu jeho jméno. Městská hudební škola Oskara Nedbala v Táboře. Na fasádě je nápis „Městský hudební ústav O. Nedbala“ – ten je z přelomu let 1930/31

„Dne 18. a 19. prosince podrobil jsem inspekci Váš ústav. Je mi radostnou povinností, že Vám mohu sděliti, že škola plní svoje kulturní povolání s plným úspěchem a její výsledky jsou plně uspokojující.  Učitelský sbor, pokud se soustřeďuje na práci v ústavě a k ní nezbytně přiléhající lidovýchovnou činnost, plní své povinnosti velice dobře. Její administrativní vedení ředitelem G. Feifrem je přímo vzorné. Zvláštní zmínky zasluhuje, že jeho přičiněním a pod jeho vedením má Vaše škola velice dobrý žákovský orchestr, jediný posud to orchestr ze všech škol toho druhu v Čechách.“ (Zpráva inspektora Vojtěcha B. Aima kuratoriu Městské hudební školy ze dne 5. 1. 1926)

Dvacet čtyři let (1930-1954) byl ředitelem Jan Kopecký. Od roku 1914 vyučoval hru na klavír a bicí nástroje. Škola se během tohoto období musela vypořádat s mnoha změnami a těžkostmi.

„V roce 1937 bylo přijato několik nových sil (v důsledku obsazení pohraničí okupanty) V roce 1942 vyučování narušeno totálním nasazením učitelů a poté byla škola zcela uzavřena. V roce 1945 byla škola opět otevřena a obnoveno vyučování. Městská hudební škola Oskara Nedbala v Táboře měla mezi lety 1945-1950 přibližně 8 učitelů a hudbě se věnovalo 270 žáků. Po roce 1948 se změnil přístup ke vzdělávání a „Vítězný únor dal nový směr jasným perspektivám do budoucna a zatřásl starým systémem. Hudební školy dostaly nové směrnice a školu prakticky úplně přepracovaly. V první řadě to bylo stanovení věku pro výuku. Žáci roku 1948 byli přijímáni tak, že kdo se přihlásil, byl přijat. Na příklad do prvního ročníku nastoupil žák sedmiletý s žákem devatenáctiletým. (Emil Vacek – Sborník k 50.výročí vzniku školy – 1963)

Proto byly v roce 1949 stanoveny nové směrnice. V první řadě byl stanoven věk pro výuku. „Žák, než nastoupí do první třídy bude během druhé třídy všeobecně vzdělávací školy navštěvovat přípravnou hudební výchovu. V třetí třídě všeobecně vzdělávací školy navštěvují žáci v hudební škole první třídu (housle, klavír, violoncello). U lidových nástrojů se hranice přijetí posunula na 10-12 let.“ (Emil Vacek – Sborník k 50.výročí vzniku školy – 1963)

Mezi řediteli se vystřídali houslista a bývalý ředitel hudební školy v Českém Krumlově Rudof Hřebík (1954-1961) a Karel Valter (1961-1962). V roce 1960 byl ministerstvem školství vypracován plán pro Lidové školy umění, kde byly tyto školy rozčleněny do oborů: hudebního, výtvarného, dramaticko-recitačního (dnes literárně-dramatického) a oboru tanečního. Karel Valter byl jediný ředitel nehudebník – výtvarník a 1. 9. 1961 bylo zahájeno vyučování s nově založeným výtvarným oborem. Výuka probíhala v tzv. ‚Šádově vile‘ v Příběnické ulici pod Kotnovem v prvním poschodí (kde byla umístěna i část hudebního oboru). Nový název školy je Lidová škola umění Oskara Nedbala v Táboře.

Učitelský sbor v roce 1963: Emil Vacek (ředitel 1962-1973, klavír), Karel Blažek (zástupce ředitele, housle), Josef Bastl (trubka), Ladislav Dohnal (akordeon), Václav Havelka (housle), Otto Kratochvíl (pozoun, dechové nástroje), Ferdinand Pekárek (violoncello), Eva Peřinová (klavír), Božena Solničková (klavír), Josef Staněk (klarinet), Zdeňka Švecová (housle), Jarmila Tvrzová (klavír), Karel Valter (výtvarný obor), Alena Vavřincová (klavír), Marie Viktorínová (hudební nauka, housle), Anna Vodňanská (klavír), Marie Závorková (klavír). Učitelé detašované třídy v Bechyni (pracoviště v Bechyni patřilo pod táborskou LŠU v letech 1959-1969): Josef Matějka (klarinet, akordeon a dechové nástroje), Jana Sekyrová (klavír), Sáva Smažík (housle, hudební nauka). Externí učitelé: Jaroslava Bičánková (klavír), Eva Gollová (klavír), Karel Korecký (housle), Ladislav Nerad (housle).

První ředitelkou ve škole se po úmrtí ředitele Emila Vacka stala klavíristka, dcera tehdejšího pedagoga Karla Koreckého, Božena Solničková (1973-1985). Jejím zástupcem pak Karel Vintera. Hudební obor měl v roce 1973 510 žáků, výtvarný 107. V osmdesátých letech byl pak k domu č.p. 62 připojen ještě vedlejší objekt č.p. 61 (propojení spojovací chodbou bylo realizováno až po roce 2000, do té doby se mezi budovami muselo chodit venkem, po ulici Martínka Húsky).

Mezi lety 1985-1990 byla pak ředitelkou druhá žena, akordeonistka Marie Doudová, a po ní na sedm let Zdeněk Beneš (1990-1997). Ten vyučoval hru na smyčcové nástroje, hudební nauku a řídil smyčcový soubor. Zástupci ředitele v roce 1993 byli Jan Dafčík (klarinet, dřevěné dechové nástroje) a Richard Mlázovský (trubka, dechový orchestr). V roce 1990 zahajuje činnost třetí obor – literárně dramatický. Po roce 1994 pak obor taneční. Škola od roku 1990 nese název Základní umělecká škola Oskara Nedbala v Táboře.

Nejdéle sloužícím ředitelem v historii školy byl MgA. Jan Dafčík (1997-2022). Spolu se zástupcem Ing. Richardem Mlázovským (od r. 2016 ředitelem ZUŠ Sezimovo Ústí) a od roku 2016 Bc. Stanislavem Kubínem DiS. et DiS. vedl školu 25 let.

„V posledním období školy, kdy je ve funkci MgA. Jan Dafčík a ve finkci zástupce ředitele Ing. Richard Mlázovský, prošly jednotlivé budovy školy řadou stavebních úprav, které se pozitivně projevily na funkčnosti i estetickém vzhledu pracovišť. Připočteme-li k tomu trvale vysoký standard výuky v obou oborech – hudebním i výtvarném – a zapojování žáků i učitelů do kulturního dění Tábora, můžeme konstatovat, že vstup do druhého století existence uměleckého školství v Táboře se uskutečňuje se zdravou dávkou hrdosti a současně s vděkem všem, kteří v minulosti i současnosti brali a berou své pedagogické povolání jako poslání a službu umění.“ (PhDr. Ludmila Peřinová, Ph.D. – Sborník ke 100. výročí školy – 2013)

Škola se zredukovala na dva obory – hudební a výtvarný, ale přibrala pro své působení pobočky v okolí města Tábora. Jednalo se o pobočku v Chotovinách, Choustníku, Chýnově, Malšicích, Mladé Vožici a Opařanech. Na škole působí dechový orchestr, jazzový big band, sbor, smyčcový soubor, drobnější seskupení souborové hry. Po odchodu Karla Valtera a pozdějšího dlouholetého pedagoga Emila Růžičky, jejichž působení ozdobily úspěchy na výstavách v NDR, Indii, Tokiu, USA i v tehdejší ČSSR, nastupuje na pozici učitele výtvarného oboru dcera Karla Valtera Marie Valterová (Bušková) a akademický malíř Teodor Buzu. Umístění výtvarného oboru se v devadesátých letech po stěhování z Příběnické ulice přes Škochův dům na Žižkově náměstí, Přehořovku na Tržním náměstí a tzv. Baštu v Žižkově ulici ustálilo po dohodě s Městem Tábor v budově č.p. 140 v Koželužské ulici.

Na škole po celou dobu její existence působil smyčcový orchestr. Pětadvacet let jej řídil Karel Korecký. Po Karlu Blažkovi, Ferdinandu Pekárkovi, Zdeňce Švecové, Josefu Bastlovi, Zdeňku Benešovi vedení současných smyčcových souborů převzali Jiří Sycha, Hana Sedláčková a Veronika Sychová (nynější violoncellový soubor Brundibáři).  

Dechový orchestr řídil ve dvacátých letech Gustav Feifer, v letech šedesátých Otto Kratochvíl (otec současné učitelky violoncella Otty Semlerové) a později Karel Vintera (otec pozdější učitelky klavíru Aleny Papulové). Orchestr se v roce 1977 umístil na druhém místě celostátní soutěže orchestrů v Ostravě a vystoupil též v zahraničí (NDR). V osmdesátých letech řídil dechový orchestr Karel Vintera a Vladimír Elner. Po roce 1990 řídil dechový orchestr Richard Mlázovský, Jan Dafčík ml., Josef Čechtický a Jakub Valeš.

Ve sborovém zpěvu po V. B. Aimovi pak sbor školy řídil Jaroslav Vaníček, Emil Vacek, Rudolf Hřebík, v 60. a 70. letech Marie Viktorínová. Dlouholeté vedení sborového zpěvu bylo svěřeno Heleně Boučkové.

V současné době zřizuje školu Jihočeský Kraj a ve výběrovém řízení byl vedením školy v červnu roku 2022 pověřen Ing. Bc. Jakub Valeš DiS. V září 2023 na výtvarném oboru je zřízeno nové studijní zaměření ‚Počítačová grafika a multimédia‘. V tomto školním roce (2023-2024) má Základní umělecká škola Oskara Nedbala v Táboře 43 pedagogů (včetně ředitele) a tři provozní zaměstnance.

Celkem má škola 659 žáků, z toho 22 zařazených ve studiu pro dospělé. Hudební obor v roce 2023-2024 navštěvuje 460 žáků, 157 z nich studium hry na klavír, 66 na kytaru, 41 na housle a 41 zpěváků. Výtvarný obor navštěvuje 199 žáků (18 z nich ve skupině dospělých).

Škola oslavila 110. výročí své existence na podzim tohoto roku (2023) hned čtyřmi koncertními programy. V neděli 17. 9. 2023 v rámci dnů Evropského kulturního dědictví ‚Dnem otevřených dveří‘ v obou budovách školy, ukázkami výuky a vystoupením v sále školy, vystoupením žáků školy v táborských galeriích a vystoupením dechového orchestru ‚Svišti v orchestřišti‘, spolu s orchestry základních uměleckých škol ze Sezimova Ústí, Soběslavi a sboru ZUŠ Bechyně, na hlavním podiu Táborských setkání na Žižkově náměstí. Festival zakončila koncertem rodin spojených se školou v prostorách Rajského dvora Husitského muzea. Ve středu 18. 10. 2023 se pak uskutečnil v malém sále Divadla Oskara Nedbala v Táboře ‚Koncert absolventů školy‘ – profesionálních umělců. V měsíci listopadu ‚Koncert učitelů ZUŠ‘ dne 15. 11. 2023 v Gotickém sále Husitského muzea v Táboře. Kalendářní rok pak uzavřel Vánoční koncert žáků dne 19. 12. 2023 opět v malém sále Divadla Oskara Nedbala.

V létě byl vydán sborník ke 110. výročí školy, který edičně zpracovala Ludmila Peřinová. Obsahuje jednak texty týkající se stručné historie školy, jednak současné charakteristiky hudebního a výtvarného oboru. Najdeme v něm i řadu příspěvků současných i bývalých žáků a pedagogů reflektující dobovou atmosféru LŠU / ZUŠ. Publikace je doplněna fotografiemi z činnosti výtvarného oboru.